Co přinesl nový občanský zákoník?
Nový občanský zákoník (NOZ) do sebe absorboval kromě jiného i část autorského zákona (AZ), což mělo za cíl sjednotit právní úpravu okolo různých kategorií duševního vlastnictví. Šlo o to, aby nemusely existovat paralelně úpravy pro autorské a související práva, průmyslová práva atd. To je výhodné jak pro všechny, kdo se tím musejí řídit, tak i pro zákonodárce, protože při úpravách není třeba měnit více zákonů najednou.
Již dříve v autorském zákoně existovalo právo autora na „přiměřenou dodatečnou odměnu“. To bylo do NOZ převzato, ale navíc byla ještě doplněna věta, že „tohoto práva se [autor] nemůže vzdát.“ V původním návrhu NOZ přitom věta nebyla, dostala se tam v rámci připomínkového řízení.
Důvodová zpráva k návrhu NOZ o této novince mlčí. Například právnička Mgr. Ľuboslava Pištejová míní, že něco podobného vyplývalo již dříve (zejména po novelizaci AZ v roce 2006) z výkladu ustanovení o právu na dodatečnou odměnu a že NOZ to pouze stanoví výslovně. Tuto interpretaci převzal do své prezentace i JUDr. Roman Horáček, předseda senátu Městského soudu v Praze.
Přiměřená dodatečná odměna
NOZ stanovuje, že výši přiměřené dodatečné odměny určí soud, který „přihlédne zejména k výši původní odměny, dosaženému zisku z využití licence, významu díla pro takový zisk a k obvyklé výši odměny ve srovnatelných případech, pokud je stanovena v závislosti na výnosech.“ Není přitom vyloučena mimosoudní dohoda.
Samotné právo na odměnu přitom vzniká, „není-li odměna za poskytnutí licence ujednána v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku.“
Jak si to představit v praxi? Někdo si nechá vytvořit dílo (nebo oprávněně užije již vytvořené dílo), vydělává na něm hodně peněz a přitom autorovi zaplatil jen zlomek vydělané částky, případně vůbec nic. Autor následně může požadovat (žalobou, ale i výzvou k mimosoudní dohodě) dodatečnou odměnu za užití svého díla.
Dosažený zisk a význam díla
Klíčovými faktory pro to, aby si autor mohl nárokovat přiměřenou dodatečnou odměnu, jsou dosažený zisk a význam daného díla pro dosažení takového zisku. Zatím se v tomto pohybujeme zcela na vodě, protože chybí relevantní judikatura. Dá se však uvažovat aspoň ve velmi hrubých obrysech.
Pokud někdo vydělá miliardy na službě z významné části postavené na nějakém konkrétním díle a autorovi nezaplatí buď nic nebo jen nepatrný zlomek, pravděpodobně spadne do kategorie, kde autor může právo na přiměřenou dodatečnou odměnu uplatnit.
Svobodná díla a dodatečná odměna
Zajímavá otázka vyvstává v souvislosti se svobodnými díly, například svobodným softwarem. Licenční podmínky u takových děl vždy obsahují právo dílo užít, a to bez nároku autora na odměnu za takové užití (a za rozšiřování díla atd.). Právo na přiměřenou dodatečnou odměnu je s tímto principem v rozporu.
Obdobně se to samozřejmě týká i nesvobodných licencí, které umožňují užít dílo zdarma nebo i za peníze. Rozdíl je ale samozřejmě ve filosofii licencí a jimi pokrytých děl.
Z pohledu uživatele svobodného díla se jedná o „minu“, která je na něj právním řádem nastražena. Navzdory vyjádření vůle autora licenčními podmínkami, na jejichž základě je uživateli poskytnuta licence k užití díla, může být totiž nakonec všechno jinak. Uživatel je v právní nejistotě.
Proč by autor požadoval dodatečnou odměnu, když se jí morálně zřekl tím, že poskytl dílo pod svobodnou licencí? Jednoduše může změnit názor. Jemu samotnému se třeba povede špatně, bude živořit, zatímco uživatel jeho díla bude vydělávat ohromné peníze. Pak by hmotný užitek mohl převážit nad morálními zásadami. Další možností je, že právo uplatní dědici autora. Právo na přiměřenou dodatečnou odměnu patří mezi majetková práva a ta jsou předmětem dědictví.
Bude-li se soud zabývat dodatečnou odměnou u díla pod svobodnou licencí, může vzít samozřejmě v úvahu právě i fakt, že si autor vybral takovou licenci a že ve sféře těchto licencí platí určité zvyklosti. Soud se zde zkrátka může místo ryze formalistického přístupu přiklonit k přístupu „živého práva“, obtížně se ale něco takového předvídá dopředu.
V jakých případech by mohlo být právo uplatněno?
Možností je spousta a vidíme je všude kolem sebe, přestože se mnohé případy nacházejí v jiných jurisdikcích (kde podobná pravidla platit mohou a nemusí, podle konkrétního právního řádu). Nejčastěji se to bude týkat různých on-line služeb – například sociálních sítí, e-mailových služeb, obecně cloudových služeb všeho druhu (SaaS, PaaS, IaaS) apod.
Dále pokud třeba někdo natočí komerčně velmi úspěšný animovaný film, autor využitého animačního softwaru se jistě může také přihlásit o odměnu. Velmi zajímavá oblast je využití v přístrojích – mobilních telefonech a tabletech, routerech, televizích, strojcích na jízdenky atd., tady platí úplně totéž. Každého jistě napadne nespočet dalších možností.
Důležité však je, aby mělo dílo význam pro dosažení zisku. Pokud je dílo sice použito v rámci nějaké služby, ale pro dosažení zisku význam nemá (například lze snadno nahradit jinými díly nebo má z hlediska fungování služby zcela podružnou funkci), těžko zde autor s nárokem na dodatečnou odměnu uspěje.
Nebrání toto právo šíření díla?
To je zajímavá otázka, mající původ v tom, že například GNU GPL výslovně určuje, že nelze-li vyhovět současně podmínkám licence a jiným platným závazkům, nelze dílo vůbec šířit. A zrovna tady by mohlo k takové kolizi dojít. Zda je tomu opravdu tak, lze těžko říct, budeme si muset počkat na to, až to případně budou řešit soudy.
Závěr, aneb nebojme se svobodných děl
Neodvolatelné právo autora na přiměřenou dodatečnou odměnu je nepříjemnou komplikací, která omezuje smluvní volnost autorů a v případě svobodných děl jde přímo proti jejich filosofii. Ale nedá se nic dělat (tedy kromě působení na politiky, ale to už jde daleko za rámec tohoto článku), musíme s tím přežít a do vzniku judikatury přežít i v nejistotě.
Nelze samozřejmě vyloučit, že jako se objevují patentoví trollové, objeví se i takoví, kteří se budou snažit využít i toto – ať už zdědí majetková práva po autorovi nebo třeba už přímo s tímto cílem přispějí kouskem kódu do nějakého softwaru, který někdo využívá k vysokým ziskům. Ale velmi pravděpodobně to nebude žádná masová záležitost, zejména vůči běžným uživatelům, kteří na díle nevydělávají ony zmíněné miliardy nebo aspoň něco, co se jim řádově blíží.
Žaloba by totiž musela být podána proti každému uživateli samostatně (což by už jen na soudních poplatcích nebylo levné, navíc je tu hrozba náhrady nákladů žalovaného v případě neúspěchu) a autor či dědic by musel prokazovat význam daného díla pro dosažení zisku. To jsou dost odrazující faktory.
Co tedy říct závěrem? Nebojme se používat svobodná díla, a to ani pro výdělečné účely. Pravděpodobnost uplatnění práva na přiměřenou dodatečnou odměnu je velmi nízká a ještě nižší je pravděpodobnost, že by ji soud nakonec autorovi nebo dědicovi přisoudil.
