Pěkně od začátku
První díl Worms vydalo studio Team17 již v roce 1994, hra si záhy získala mnoho fanoušků a přišlo mnoho dalších dílů. Zlom nastal v roce 2003, kdy se s novým dílem kompletně přešlo na 3D zpracování a to byl kámen úrazu, mnoho fanoušků se se změnou dodnes nesmířilo a zůstávají u starších 2D bratříčků. Poslední 2D verze Worms World Party vyšla v roce 2001. U Worms sice není technické zpracování až tak důležité, ale co si budeme povídat – osm let je osm let. Touto malou exkurzí do historie jsem chtěl naznačit, že Wormux má potenciál zaujmout širší skupinu hráčů, než jen uživatele Linuxu a ty, kterým se za originální Worms nechce platit. Wormux najdete v repozitářích většiny mainstreamových distribucí, vy ostatní si můžete stáhnout binárku, přes kterou hru spustíte. Zdrojové kódy jsou samozřejmostí. Díky verzím pro Windows a Mac OS X si zahrajete prakticky s kýmkoliv a nemusíte se ohlížet na systém kamarádova počítače, což je určitě velké plus. Rovnou doporučuji stáhnout i balíček s bonusovými mapami, ten čítá dalších 52 herních prostředí. Mapy přidáte prostým rozbalením archivu do adresáře ~/.local/share/wormux/map/.
Menu hry
Připravit!
Wormux je pochopitelně především multiplayerovou hrou, takže si bez problémů zahrajete ve více lidech, ať už na jednom počítači nebo po síti. Maximální možný počet týmů je stanoven na čtyři a do každého z nich můžete nominovat až deset postaviček. Mapy zde na rozdíl od Worms, kde se pokaždé generovalo nové rozmístění prvků, mají stálou podobu, ale určitě vám to vadit nebude, protože map je opravdu dostatek. Celkem něco přes čtyřicítku, navíc samozřejmě můžete přidat již zmiňované bonusové mapy a nebudete vědět, jakou mapu hrát dřív. Mimo to můžete nastavit i další vychytávky známé z Worms, jako jsou například síla gravitace nebo čas na jeden tah. Možnost, aby byl daný tým ovládán počítačem, byste v nastavení hledalo marně. To však ještě neznamená, že to nejde, ono to jde celkem jednoduše. Stačí jako název týmu zadat „AI-stupid“ a je to. Ale ani se nedivím, že touto funkcí tvůrci moc nechlubí, v praxi to totiž vypadá tak, že postavička ovládaná počítačem dojde k nejbližšímu soupeři, bez rozmyslu na něj nějak zaútočí a při tom se ještě pokusí o bonus v podobě sebevraždy. Nebudu za to ale tvůrce moc hanit, je vidět, že umělá inteligence je ve hře vyloženě jako okrajový doplněk, kterým se hra ani oficiálně neprezentuje. Nicméně zábavnější než singleplayer se mi zdá i hra sama se sebou nebo po slepu. Stručně řečeno, singleplayer si zahrajete asi jen při opravdu, ale opravdu pekelné nudě.
Výběr týmů a mapy
Připojit k síti!
Hra po síti se nastavuje obdobným způsobem. Pokud hrajete přes internet, bude nutné, aby měl alespoň jeden z hráčů veřejnou IP a založil server. Zvolíte port, název hry a můžete ještě upřesnit, zda má být server viditelný ve veřejném seznamu, případně serveru nastavit heslo, když hrajete ve vybrané společnosti. Kamarádům, kteří se k serveru budou chtít připojit, rozdáte tyto údaje a IP adresu vašeho serveru a už vám nic nebrání pustit se do bitvy. A co když nikdo z vás nemá veřejnou IP? Nemusíte hned házet flintu do žita, zkuste nějaký program, který mezi vámi vytvoří virtuální LAN. Z těch známějších mohu jmenovat například Hamachi. Potom je tu ještě jedna možnost, ale není moc použitelná. Ve hře najdete i seznam veřejných serverů, ale budete mít štěstí, když zrovna na nějaký narazíte. Důvod je zřejmý. Wormux se popularitou ani zdaleka nemůže rovnat multiplayerovým klasikám. Ale kdo ví, třeba se jednou dočkáme širší hráčské základny.
Mapy jsou opravdu rozmanité
Pozor!
Po spuštění samotné hry vás nejspíš zaujme hlavně pěkná kreslená grafika a postavičky. Ohrané červíky nahradili maskoti oblíbených open source projektů. Na výběr je panda červená (Firefox), husa (OpenOffice.org), slon (PHP), holub (Pidgin), čuník (Snort), veverka (Spip), chameleon (SuSE), pták bouřlivák (Thunderbird), Wilber (GIMP), ovečka (Workrave), pakůň (GNU), dráček Konqi (KDE), ježek (Nupiq), čert Beastie (BSD) a nechybí ani sám nejvyšší tučňák reprezentující Linux. A aby toho nebylo málo, jednotlivé postavičky se jmenují jako některé součásti výše zmíněných projektů. Takže v týmu KDE najdete panďuláka Kopete apod. Někomu se možná bude po červících stýskat, ale věřím, že si na maskoty brzy zvyknete, prostředí je s nimi pestřejší, ale co je hlavní – jsou podobně vtipní jako červíci. Žádní nemotorové, zajímavě se pohybují a nemusí se stydět ani za svůj „rejstřík skřeků“. U skřeků to ale končí, mluvit bohužel neumí, takže se budete muset obejít bez peprných hlášek, tolik proslulých z originální červí série. Malou útěchou je, že se občas nějaký vtípek objeví v textové podobě. Povedlo se i hudební podkreslení, sice se jedná pouze o jedno hudební téma, ale to je hodně chytlavé, po pár hrách ho nebudete moci dostat z hlavy. To je zároveň klad i zápor, každopádně by několik dalších skladeb v podobném stylu neuškodilo, naopak.
Jaký je opravdu ohnivý Firefox? Ten s plamenometem...
A do boje!
Postavičky ovládáte kurzorovými šipkami, klávesou [Enter] skočíte, [Backspace] vyvolá vysoký skok, pravým tlačítkem myši vyberete zbraň a mezerníkem, případně kliknutím na levé tlačítko, už pošlete soupeře tam, kde slunce nesvítí. Položky v arzenálu se dají rozdělit do dvou skupin. Do jedné patří ty nudnější, vlastně to ani nejsou zbraně, pouze jakési nástroje. Ty vám pomáhají při přesunu postavy nebo při obraně. Potřebujete se dostat k protihráči, ale všechnu pevninu, která vás s ním spojovala, už jste dávno v zápalu boje vybombardovali? Co takhle tryskový batoh, teleport nebo svazek pouťových balónků? To jsou užitečné pomůcky, ale zbraně, kterými už soupeře spravíte z povrchu zemského, najdete až ve druhé skupině. Bazuku, granáty nebo revolver vám zřejmě představovat nemusím, raději se podíváme na ty zajímavější. Třeba takový skunk. Hádejte, jak asi může útočit... Správnou odpověď napište do komentářů a do dvou týdnů nic nevyhrajete. Mimo starého smraďocha máte na výběr ještě další zvířátka. Linuxákovo srdce zaplesá, když v arzenálu objeví SuperTuxe. Ano, umí létat, takže ho vystřelíte a navigujete šipkami. Pro zkušenějšího hráče skvělá zbraň, ale nováčka nejspíš bude její použití ze začátku trochu bolet, protože ovládání Tuxe není vůbec snadné. Ale dál už zbraně popisovat nebudu, není nic snadnějšího (a zábavnějšího), než si to vyzkoušet na vlastní kůži, takže směle do toho. Na mapě je důležitá ještě jedna skupina věcí. Dejte si pozor na miny, jsou náhodně rozmístěny po celé mapě a není jich málo. Ale pokud si miny všimnete včas, máte slušnou šanci, že stihnete utéct. Příjemnější je, že jednou za čas shodí letadlo na bojiště lékárničku nebo bednu se zbraněmi.
Arzenál - Je libo skunka nebo supersilnou disco bombu?
Není to červí legenda, ale vyřádíte se
Dnes není takový problém vytvořit hru, která by technickým zpracováním překonávala Worms. To, co původní Worms stále drží na vrcholu, je skvělá hratelnost. A většina klonů padala právě na ní. Wormuxu se ji nepodařilo vyrovnat, ale mám pocit, že se jí přiblížil možná nejvíce ze všech podobných her inspirujících se červí legendou. Wormux je zkrátka povedená zábavná hra, kterou multiplatformnost, sympatické kreslené zpracování a slušná hratelnost předurčují jako vhodného kandidáta pro občasné odreagování s přáteli. Ale sami si s ní moc zábavy neužijete.
