Má několik velkých výhod, které mohou přijít vhod perfekcionistům – nezanáší souborový systém (soubory Thumbs.db, __MACOSX, .DS_store – skryté soubory a složky Win a Mac systémů, obsahující metadata – pokud si uložíte hudbu od někoho s Macem, máte tam v jistých situacích obojí…) a samozřejmě nepřináší problémy s fragmentací.
Během let se mi osvědčil prostě jako spolehlivější. (Nesmím zapomenout zmínit také skutečnost, že v podstatě všechny kodeky jsou dostupné na pár kliknutí, žádné dlouhé hledání – zvlášť na Macu mi přišlo shánění podpory pro Flac jako noční můra… končící kdysi nutností koupit proprietární aplikaci).
Pro práci i přehrávání používám přehrávač Quod Libet s jeho sesterskou tagovací aplikací Ex Falso (zmíním také RubyRipper a beets). Jiné jednodušší a účinnější nástroje jsem nenašel. Pro hudebního démona MPD jsem zatím nenašel využití, z mého hlediska toho umí jednoduše vzato až příliš a nastavení je občas velká věda.
Quod Libet znamená doslovně „co jen libo“ a naráží tak na předpoklad, že je to posluchač, kdo ví, jak má svoji sbírku spravovat. Obě aplikace jsou vyvinuty pro správu masivních sbírek. Vše proto bývá velmi rychlé a spolehlivé (to neoceníte při 50 albech, pokud jich máte stovky či tisíce, budete jásat). Vývojáři jako hlavní komponentu pro práci na sbírce používají pythoní knihovnu Mutagen, kterou si sami napsali, protože jim nic dostupného nevyhovovalo.
Složky, skladby, zobrazení sbírky
Pokud nechceme rezignovat a pustíme se do toho, musíme samozřejmě začít od základu. Tím je určitě pojmenovávání souborů a složek stejně jako povědomí o používání tagů. Do takto elementárních věcí se však pouštět nebudu, předpokládám, že každý ví, na co narážím. Důležité je zde hlavně rozhodnutí, jak k věci přistoupím.
Já preferuji souborově: složka umělce/kapely > alba > soubory.
Typicky tedy:
Dan Barta & Robert Balcar Trio / Theyories / … Dan Barta & Illustratosphere / Animage / … / Maratonika / …
Velmi oblíbené je uvádění roku ve jméně alba – Animage (2008). Věc výběru.
Samotné pojmenovávání souborů je věc složitější, často se dotýkající práce s jazykem, gramatikou (hlavně v případě, že jako jméno souboru používáme hodnotu některého z tagů). Typicky se používá číslo skladby a její název. Samozřejmě nejlépe bez diakritiky. Důležitou volbou může být používání verzálek (velkých písmen) na začátcích slov, názvů. Angličtina používá různá pravidla.
Vlastně nejjednodušší volbou je velké písmeno na začátku každého slova. Tuto variantu jsem zvolil já. Samostatnou kapitolou je klasická hudba. U ní může být problém s dlouhými názvy. Zvolil jsem proto méně konfliktní pojmenování v podobě číslo_-_track.přípona. U hudby české a u audioknih často verzálky záměrně nepoužívám (prostě to nevypadá dobře).
Příklad názvu souborů
Pro práci s tagy a názvy souborů se hodí zmíněný souputník přehrávače, Ex Falso. Lze spustit buď z menu v přehrávači, nebo jako samostatná aplikace. Ideální bývá spustit nejpve Ex Falso, upravit tagy, zařadit složku na patřičné místo, refresh v přehrávači, kontrola a případná oprava znovu v Ex Falsu.
Nastavení tagů
Pro přehled ve sbírce pokládám za ideální zobrazení seznam alb (řazených podle umělce) s malými náhledy a informacemi, které považuji za důležité. Přehrávač nabízí velmi rozsáhlé možnosti filtrování, podporuje i regulární a složené výrazy, navíc vše zobrazuje rychlostí blesku inkrementálně (zde např. hledám všechny skladby ve Flacu, a to s vysokým bitrate).
Skladby v programu Quod Libet
Pluginy, nastavení
Pokud nám funguje sbírka, možná zatoužíme po nějakém tom pluginu. Oblíbený je určitě modul pro audioscrobbling (např. pro last.fm), ikonu v oznamovací oblasti nebo ReplayGain*. Pluginy se zobrazují v menu při kliknutí na sbírku až po jejich aktivaci v nastavení. Nic vám také nebrání v psaní pluginů vlastních:
Zásuvné moduly (pluginy)
Výše jmenovaný plugin pro ReplayGain je schopen hlavně analýzy. Po ní nabídne zjištěné hodnoty k uložení přes Ex Falso:
Plugin ReplayGain
V samotném přehrávači pak můžeme ReplayGain při přehrávání zohlednit jednoduchou volbou:
Nastavení hlasitosti
Pokud má posluchač rád věci pod kontrolou, má možnost volit si i méně tradiční audio výstupy. Vhodně sepsanou rourou je tak možné poslat zvuk mimo PulseAudio třeba do Alsy, OSS nebo Jacku. U PulseAudia totiž bývá problém s náročností vyššího vzorkování.
Pokud pošlu výstup přímo do Alsy, nárokuje si Alsa zvuk jen pro sebe, takže jiná multimédia současně s otevřeným přehrávačem nespustíte (pokud tohle někomu vadí a výstup přes Alsu preferuje, lze doporučit třeba jiný high-end přehrávač, např. Deadbeef). A nebo si můžete pohrát v PulseAudiem.
Pro sestavení vlastní roury stačí znát vlastní stroj:
aplay -l **** Seznam PLAYBACK Hardwarových zařízení **** karta 0: PCH [HDA Intel PCH], zařízení 0: ALC662 rev1 Analog [ALC662 rev1 Analog] Podzařízení: 1/1 Podzařízení #0: subdevice #0 karta 0: PCH [HDA Intel PCH], zařízení 3: HDMI 0 [HDMI 0] Podzařízení: 1/1 Podzařízení #0: subdevice #0
Pak už jen zadám:
Nastavení výstupu
Doplňkové aplikace
V případě, že máte obšírnou sbírku ve velkém nepořádku, můžete vyzkoušet beets, terminálovou aplikaci, která vám pomůže, a to za použití databáze MusicBrainz. Nástroj je to velmi mocný, limitovaný pouze právě databází, v které když něco není, nezbývá než vrhnout se na ruční práci.
Pokud rádi kontrolujete kvalitu dat, můžete zkusit velmi pěknou utilitku spek (ano, špek!, proto čuník jako logo), což je velmi jednoduchý analyzér kvality hudebního souboru. Velmi často totiž můžete narazit na data, která se tváří jako „ukrutně kvalitní“ flac, abyste záhy zjistili, že se jedná o původně mizernou mp3 zkonvertovanou do flacu. Můžete si také ověřit, že zakoupené 24/96 soubory opravdu takové jsou:
Analýza zvukového souboru
Závěr
Správa a budování hudební sbírky může mít řadu podob. Uvedené postupy zohledňují několik ryze subjektivních potřeb:
- pohodlnost a jednoduchost ovládání/nastavení,
- vše na jednom místě,
- přehlednost,
- možnosti nastavení.
Dlouho mi vadilo, že nemůžu najít rozumný kompromis mezi správou / úpravou sbírky a elegantně jednoduchým přehráváním. S menšími přehrávači typu DeadBeef nebo windowsáckým Foobarem pořád musím něco dohledávat, v mamutech typu RhythmBox nebo Amarok mi překáží velký důraz na všestrannost (já chci prostě poslouchat hudbu z disku, ne sdílet svoje dojmy na Twitteru nebo číst texty skladeb).
Quod Libet mi připomíná staré časy, kdy se ve světě Linuxu často zdůrazňovalo, že aplikace toho má umět dobře raději málo, než aby uměla tak nějak skoro všechno. Pokud nějakou volbu potřebuji, najdu ji hned „pod pokličkou“, neplete se mi pod nohy, ani není zabudovaná v páté úrovni menu. Autor aplikace má navíc rád internetová rádia, jejich „defaultní“ sbírka proto čítá tisíce zdrojů z celého světa. Kdyby vás tedy přestala bavit sbírka vlastní, zábava nekončí.
Myslím, že jsem našel ideál na dlouhou dobu.
