Edice CZ.NIC
Knihu vydalo sdružení CZ.NIC, známé především jako správce české národní domény, ale spjaté i s řadou softwarových projektů a v neposlední řadě též s vydáváním knih v Edici CZ.NIC. Tyto knihy jsou specifické tím, že vycházejí nejen v tištěné podobě, ale i elektronicky (ve formátu PDF, někdy i dalších formátech). Elektronická verze bývá k dispozici zdarma a někdy i pod svobodnou licencí. Za tištěnou verzi se pochopitelně platí, zákazníci připojení přes IPv6 mají ale slevu.
Uvedené platí i pro knihu Internet jako objekt práva, která je konkrétně šířena pod licencí CC-BY-SA 3.0 a je prvním dílem vydaným CZ.NIC, které se technické problematice věnuje jen okrajově. Samozřejmě to tak úplně bez techniky není, protože internet je v první řadě technickým fenoménem.
Co nás v knize čeká
Již po přečtení, či dokonce prolistování prvních stránek je zjevné, že kniha není primárně určena běžným čtenářům. Lze tak soudit již podle výskytu právnických termínů a frází původem z latiny (sui generis, per se, alea iacta est...). Ovšem tím hlavním důvodem je hutnost textu, zabíhání do podrobností a časté využívání „samozřejmých“ předpokladů, které laickým čtenářům nemusí být známy.
Co se týká obsahu, kniha se věnuje především problematice ochrany osobních údajů, a soukromí vůbec, jak už ostatně napovídá její podtitul: Hledání rovnováhy autonomie a soukromí. Ostatní oblasti práva jsou řešeny jen okrajově. Kniha je rozdělena do sedmi kapitol. Drtivá část obsahu je však soustředěna do čtvrté kapitoly, kde autor rozebírá postupně různé oblasti právní regulace, a to obvykle ještě s dalším členěním.
Obsah kapitol
1. Úvodní úvahy: Internet a právo v (ne)klidu
Základní úvahy o tom, jak internet měnil a mění právo, paralela s rozvojem automobilismu (a co to udělalo s právem používaným pro koňskou dopravu), jaké byly postoje atd.
2. Axiologie soukromí a jeho ochrany v prostředí informační společnosti
Autor se věnuje tomu, co je to vůbec „soukromí“ a v jakém vztahu je k právu na informace, jak se postoj k těmto hodnotám mění, s jakými problémy se střetáváme.
3. Některá metodologická východiska a kolize autonomie vůle s právem na soukromí
Má mít člověk právo svobodně se svého soukromí vzdát? Jak řešit kolize soukromí s jinými hodnotami? Na tyto a další otázky se autor pokouší dát odpověď (v obecné rovině, ne konkrétní).
4. Právní regulace ochrany soukromí, její limity a možnosti
Již zmíněná „hlavní“ kapitola celé knihy (má 100 stránek z celkových 260). Začíná rozborem přístupu k ochraně soukromí (obecně, a hlavně v EU), pak následují jednotlivé oblasti práva (správní právo, elektronické komunikace, občanské právo, pracovní právo). Zvláště podrobně je rozpracována oblast správního práva, zejména ve vztahu k problematice zpracování osobních údajů – tedy co všechno může nebo nemůže být osobním údajem, co je či není oprávněným zpracováním atd. Své místo zde má i „právo být zapomenut“.
5. Mezinárodní spolupráce jako conditio sine qua non efektivity práva
Protože je internet globální sítí, musí se právo řešit bez ohledu na hranice. Autor se věnuje tomu, jak přistupovat k určení práva k aplikaci, soudní pravomoci atd., zejména ve vztahu k ochraně osobních údajů a kolizním zájmům.
6. Exempla trahunt aneb K některým úkolům rozhodovací praxe
Ukázky některých situací řešených americkými soudy a úvahy o jejich správnosti. Podle autora by měli mít soudci větší povědomí o problematice, které se při rozhodovací činnosti věnují.
7. Závěr a další spekulace
Závěr knihy je zde ve třech jazycích – kromě češtiny ještě anglicky a německy. Jsou v něm jednak shrnuty jednotlivé kapitoly, především (z hlediska významu) zde ale autor shrnuje, k čemu došel z hlediska potvrzení hypotézy, zda zásahy technologických změn do práva jsou tak významné, že narušují podstatu fungování tradičních právních postulátů. Podle něj na tyto změny právo sice reaguje, ale v mnoha směrech nahodile a z mezinárodního hlediska nekoordinovaně.
Shrnutí
Jak se naplno ukázalo v závěrečné kapitole, kniha je v zásadě pojata jako vědecká práce v oblasti práva a to vymezuje i její použitelnost pro jiné účely. Stručně řečeno, běžným čtenářům toho asi příliš neřekne, a pravděpodobně ani nebudou mít sílu ji celou přečíst.
Její cílovou skupinou jsou jednoznačně právníci, a to jak z praxe (soudci, advokáti, státní zástupci apod.), tak hlavně právní teoretici, pedagogičtí pracovníci a ti, kdo se podílejí na přípravě legislativy. Této skupině může posloužit jako dobrý „odrazový můstek“ pro další práci s problematikou internetového práva.
