Je to hra? Ne – to rozhodně není!
Již řadu let se pohybuji v nejrůznějších online komunitách (SecondLife, OpenSIM světy, apod.) a vždy mne dokáže tak trochu rozesmát tvrzení některých uživatelů, že se jedná o hry, přičemž u každého z výše jmenovaných je jasně uvedeno, že se jedná o simulátor. V čem je tedy rozdíl? Dovolil bych si to nastínit právě na leteckém simulátoru FlightGear, který alespoň dle mého mínění nemá ve své kategorii konkurenci.
Matně si vzpomínám na herní konzoli Play Station a jednu ze svých prvních her s názvem Ace Combat, která se snažila alespoň jako simulátor tvářit. V době, kdy jsem se s něčím takovým ještě dokázal spokojit, obsahovala tato hra mnoho tzv. levelů podle počtu splněných misí, několik málo stíhacích letounů, neomezené množství výzbroje a v neposlední řadě také jednoduché ovládání, jež by zvládlo i šestileté dítě. A právě ty zmíněné „levely“ jsou tím, čím se hry zásadně liší od simulátorů.
Taková hra vás pak může časem přestat bavit, neboť na vás čekají stále stejné mise, stále stejní nepřátelé atp. Oproti tomu letecký simulátor vám nabídne každý den něco nového. Každý let se tak stává neopakovatelným zážitkem. Simulátory se pochopitelně snaží o to, aby vám zprostředkovaly nejen ty neopakovatelné zážitky, ale především co nejautentičtější prostředí, které simulují. V našem případě tedy prostředí profesionálních pilotů.
Simulátor se skutečně chová jako letadlo
FlightGear je simulátor letectví, který – stejně jako jiné simulátory tohoto typu – nerozlišuje mezi piloty podle použitých typů letadel. Pro všechny platí stejná pravidla! Jaká? Stejná, která platí pro piloty ve skutečném životě. Vaše možnosti se jednoduše odvíjí od typu letounu a jeho vlastností. Další veličinu pak tvoří mimo jiné i zkušenosti a dovednosti každého pilota. Díky leteckému simulátoru FlightGear si můžete nacvičit nejrůznější situace, ke kterým může během letu dojít. To je oproti počítačovým hrám velká výhoda, neboť na rozdíl od nich zde máte možnost tyto situace simulovat podle určitých kritérií, následně vyhodnocovat zvolená řešení, analyzovat to, co v danou chvíli děláte špatně, a to se později naučit dělat jinak. Lépe.
Mně osobně kupříkladu dělají velké potíže noční přistání na letištích. Skutečnost je taková, že mnoho letišť se nachází poblíž velkých městských aglomerací, jejichž noční osvětlení pak může pilota mást. Ostatně každý, kdo někdy létal ve skutečnosti, ví, že letadla, která nejsou vybavena palubními přístroji pro navigaci ve zhoršených viditelnostních podmínkách, mají zakázáno létat v noci. A právě díky simulátoru FlightGear jsem měl možnost začít se učit používat tyto přístroje během nočních letů, protože mi to stále ještě moc nejde. Funkčnost navigačních přístrojů letadla v simulátoru je prakticky totožná s těmi ve skutečných letadlech.
Pilotem jste vy a měli byste se chovat profesionálně
Piloti ve FlightGear se dají rozdělit do několika kategorií podle toho, jaké je jejich zaměření. Asi nejpočetnější kategorií jsou piloti dopravních letadel. Ti mají k dispozici jak velká dopravní letadla typu Boeing či Airbus, tak i menší typy proudových a turbovrtulových strojů pro charterové lety. Zde bych také rád uvedl, že už od prvního spuštění simulátoru FlightGear se začíná formovat vaše zaměření, což je ale jedna z typických vlastností všech simulátorů, nikoliv jen těch leteckých.
Důvod je prostý. Ve skutečném životě existuje něco, čemu se říká „dělba práce“. No a tato dělba práce se pak pochopitelně projevuje i zde, neboť každý typ stroje je natolik specifický, že bude trvat i několik měsíců, než získáte potřebné znalosti pro jeho ovládání. Ovšem po čase můžete dospět k závěru, že daný typ stroje nebyl konstruován pro vás, a postupem času přejdete na jiný. Já si kupříkladu takto oblíbil Boeing 777-200ER.
Řekni mi, čím létáš...
FlightGear je letecký simulátor, jejž lze používat ve dvou základních módech. Tím prvním je použití „Single“ na lokálním počítači. Je vhodný zejména pro začátečníky, aby se s tímto simulátorem mohli seznámit. Druhý mód je, jak jinak, mód „Multiplayer“, tedy možnost sdílet své zážitky během virtuálního létaní s ostatními uživateli prostřednictvím internetu.
V takovém případě je pak ovšem nutno mít na paměti, že se do řízení takto online dostupných letišť čas od času zapojí operátoři řízení letového provozu (ATC). Patříte-li duší mezi piloty vojenských letadel, kteří – jak lze předpokládat - mají rádi akci, doporučuji vám v takovém případě, abyste se v simulátoru přidali právě k pilotům této kategorie. Ti se vyznačují určitou mírou „neposlušnosti“ vůči ATC a mají snahu čas od času na online letištích organizovat letecké souboje, které mohou narušit běžný letecký provoz, což přidává létání další rozměr. Vždy záleží na dané situaci. Řada pilotů nemusí například ani postřehnout, že se v jejich blízkosti nějaké vzdušné souboje odehrávají. Souboje tohoto typu obvykle předznamenává určitá příprava, zejména pak sestavení dvou skupin, jež soutěží o získání vzdušné převahy v daném sektoru, přičemž zúčastnit se mohou vojenské letouny všech typů, mající k dispozici nějakou výzbroj. Obvykle se v tomto případě jedná o letouny typu F-14 Tomcat.
Další samostatnou kategorii tvoří piloti malých sportovních letadel, kam se řadí i začátečníci, neboť jako výchozí letoun je v tomto simulátoru určen sportovní letoun Cessna, který je dle mého názoru pro začátek v tomto simulátoru adekvátní.
K čemu je tenhle čudlík?!
Pokud má mít tento simulátor smysl (a on ho má), pak je nutno zmínit, že téměř vše je zde stoprocentně reálné. A to včetně palubní desky. Zde bych se opět vrátil ke svému oblíbenci 777-200ER, kde je cca 75 % ovládacích prvků plně funkčních. Díky tomu máte pocit, že sedíte ve skutečném dopravním letounu. Palubní baterie, externí zdroje, čerpadla, hydraulika, osvětlení, ale i autopilot, rádio – takřka všechna tlačítka včetně číselníku lze použít kliknutím myši. A nejen to. Bez zapnutých čerpadel jednoduše neodstartujete. Snad jen pokud nepoužijete autostart.
Pochopitelně platí, že každý stroj je jiný, a tak i palubní desky se v řadě věcí liší. Zatímco skuteční piloti musí nastudovat manuál k danému stroji, vám může postačit krátké instruktážní video na YouTube. K ovládání vám postačí myš a klávesnice, avšak je možné i použití joysticku. Dá se předpokládat, že bude fungovat i některá z řady RC digitálních souprav v případě, že se rozhodnete simulovat např. let RC modelu.
Stroje minulosti, současnosti, budoucnosti
Samotné stroje, které jsou k dispozici, se pak liší podle verze simulátoru. Některé jsou funkční pro všechny verze, některé pouze u verzí, pro které byly vyrobeny, a některé jsou zcela nefunkční. Tak jako tak, každý letoun má k dispozici vlastní nápovědu v dialogovém okně, dostupnou z hlavního menu či pomocí klávesy ? (otazník).
Dostupných letounů ke stažení pro tento simulátor je opravdu mnoho a osobně se domnívám, že tato nabídka uspokojí i ty nejnáročnější piloty. K nalezení jsou zde letadla civilní i vojenská (včetně výzbroje), a to od samotného počátku letectví. Na stránkách projektu naleznete mnoho typů letadel, jako Boeing, Dakota, Tupolev, sportovní větroně, bombardéry typu stealth, vojenská letadla z druhé světové války, vrtulníky a mnoho dalších... K dispozici jsou dokonce i vozidla pro letištní personál.
Samotná propracovanost letounů se pochopitelně odvíjí od píle samotného tvůrce, neboť každý z těchto letounů je tvořen samostatně pokaždé jiným autorem. To s sebou pochopitelně nese i rozdíly v ovládání. U některých strojů nemusí být např. funkční ovládací prvky v kabině. Přesto však pro tento simulátor existují určité standardy, které musí být splněny coby nutné minimum pro vývoj každého letounu.
Aktuální seznam funkčních modelů pro simulátor FlightGear 2.10 najdete na webu. Mějte prosím na paměti, že pokud chcete, aby byly příslušné moduly opravdu funkční, je nezbytně nutné kopírovat je do systému jako uživatel root (root musí být vlastníkem souborů).
Svět jako na dlani
Další kapitolou je samotné prostředí, ve kterém se piloti pohybují, respektive létají. To je tvořeno terénem, objekty a letišti. Stejně jako u modelů, i zde lze stahovat a stahovat další a další prostředí až do chvíle, kdy budete mít v počítači uložen celý svět (třeba jako já). V základní instalaci naleznete pouze okolí výchozího letiště KSFO (San Francisco). Budete-li chtít létat např. v České republice z letiště v Ruzyni, bude nutné si je dodatečně stáhnout a překopírovat na správné místo.
Pokud máte zájem létat po celé naší planetě, pak vězte, že to bude trochu obtížnější. Na stránkách projektu je k dispozici několik možností, jak jednotlivé mapy získat. Abyste si stáhli kompletní seznam všech map, nebude klikání na jednotlivé čtverečky globusu asi to pravé ořechové. Můžete buď využít možnost stažení z některého dostupného zrcadla (jsou tuším tři), nebo pomocí sítě BitTorrent. Po rozbalení se připravte na pěknou porci souborů čítajících více než 1 666 000 položek.
Rozhodnete-li se používat FlightGear pro létání v rámci celého světa, získáte mnoho archivů, které bude nutno jeden po druhém rozbalit a roztřídit tak, aby obsah z každého archivu byl roztříděn do tří složek. Airports (letiště), Objects (objekty) a Terrain (terén). Tak jako u modelů je pak nutné takto připravené adresáře opět převést do vlastnictví uživatele root na patřičném umístění v systému, tedy /usr/share/games/flightgear/Scenery.
Já jsem veškerý tento obsah stáhl prostřednictvím sítě BitTorrent, po rozbalení do předem připravených adresářů přetáhl dle kategorie všechny položky a následně nakopíroval jako root za pomoci programu Midnight Commander na uvedené místo. MC doporučuji, protože více než 1,5 milionu souborů kopíruje rychleji než grafické programy jako Nautilus.
Simulátor FlightGear nabízí ještě další možnosti, jak zabít volný čas. Jelikož se jedná o open source, kdokoliv se může podílet jak na samotném vývoji, tak i na tvorbě součástí. Patří sem zejména tvorba letišť, livrejí (značení letadel), tvorba modelů, atd. Některá letiště mají pak vlastní komunity, které se o ně starají.
Komunikace s letuškami
Komunikace je pochopitelně nedílnou součástí simulátoru, má svůj význam hlavně u multiplayeru, kdy se musíte dorozumívat s kontrolní věží na letišti a ostatními piloty. Ovšem pozor! Má to jeden drobný háček. If you do not have at least a basic knowledge of the language, you will be a little lost during the communication between you and the control tower and pilots. Jinými slovy, bez angličtiny to moc nepůjde.
Existují zde dva typy komunikace. Textový chat, který lze využít buď jako předdefinované fráze z leteckého žargonu, obsahující aktuální systémové proměnné (poloha, povětrnostní podmínky, atd.), nebo vložit vlastní text. Ten je viditelný všem, stejně tak jako je slyšitelný druhý způsob komunikace, Fgcom, což je obdoba internetové telefonie, umožňující hlasovou komunikaci přímo v okně aplikace, tedy simulátoru. Zde je však nutné mít naladěnou správnou frekvenci, kterou většina obslužných letišť poskytuje automaticky ve chvíli, kdy vstoupíte do prostoru, jenž spadá pod kontrolu ATC. Takto mezi sebou mohou komunikovat i piloti navzájem.
Pokud jste tedy řízení předali autopilotovi, a užíváte si v kokpitu s letuškami, pak nezapomeňte rádio vypnout (vtip – tak realistické to zase není :). Bohužel, přes veškeré snahy se mi Fgcom na Ubuntu rozjet nepodařilo.
Dostupné pro Linux, Windows, Mac OS X
Rozhodnete-li se FlightGear nainstalovat, pak budete muset volit způsob dle typu operačního systému. FlightGear je dostupný pro většinu platforem, tedy linuxové systémy, MS Windows i Mac OS X. My se budeme věnovat instalačnímu postupu pro Ubuntu. Nejprve je nutné si uvědomit, že se jedná o poměrně graficky náročný simulátor, u kterého se neobejdete bez 3D akcelerace. Bude tedy na místě se nejprve ujistit, že ji máte opravdu zprovozněnou. Samotná instalace je velice jednoduchá. Stačí pouze spustit Centrum softwaru pro Ubuntu, a do vyhledávacího pole vepsat „FlightGear“. Poté pak kliknout na tlačítko Instalovat. Program si lze samozřejmě také stáhnout, a to v mnoha variantách. To ocení zejména ti, kdo usilují o aktuální verzi (v současné době verze 2.10). V takovém případě bude asi nejlepší přidat do systému vlastní repozitář (PPA; postupujte dle uvedeného návodu).
Ubuntu je možné získat přímo od zdroje na originálních lisovaných DVD, to stejné platí i pro letecký simulátor FlightGear. Máte-li například pomalé připojení, nebo se vám nechce instalační proceduru absolvovat, máte možnost si DVD FlightGear objednat.
LKPR Praha – letiště Ruzyně
Pokud se jedná o české a slovenské uživatele leteckého simulátoru FlightGear, ti se zde pochopitelně vyskytují také. V okamžiku, kdy jsem na Ruzyni vstoupil, jsem se rozhodl, že napíši o simulátoru tento článek, abych napomohl k rozvoji české komunity českých pilotů, jež sice nepatří mezi ty nejpočetnější, nicméně i čeští a slovenští piloti mají své místo na nebi světa FlightGear. V současné době připravuji blog , kde bych rád informoval společně s dalšími o novinkách a zajímavostech. Zbývá mi už tedy jen popřát vám šťastný let!
