Jsem vlastníkem poměrně rozsáhlé sbírky hudebních CD a občas někam cestuji. Jednoho dne mne přestalo bavit brát si s sebou CD přehrávač a trávit čas tím, že budu stát nad stojanem s CD a vybírat si, jakou hudbu chci poslouchat. Navíc občas přenáším megabajty dat z domu do práce a naopak.
Můj cíl byl proto jednoznačný - pořídit si zařízení, které mi umožní uložit celou sbírku CD do paměti, bude mít dlouhou výdrž baterií a přenášení dat nebude problém. Volba padla na MP3 přehrávač.
V současnosti je na trhu několik typů přehrávačů. Nejlevnější jsou ty s Flash pamětí, začínající na kapacitě 64 MB do 1GB (1 000 - 8 000 Kč). Jsou to v podstatě USB klíčenky s možností přehrávání hudby. Objevují se však i perličky v podobě přístrojů s možností práce s paměťovými kartami. Druhým typem jsou přehrávače s Flash disky zahrnující kapacity do cca 5 GB (od 6 000 Kč). Třetí kategorií jsou harddiskové přehrávače obsahující pevné disky. Přehrávat hudbu však umí také již mnoho discmanů a mobilních telefonů. Nejlepší poměr cena/výkon samozřejmě nabízí harddiskové přehrávače, jejich cena však začíná kolem 7 000 Kč.
Do dalších bojů jsem nepustil MP3 přehrávače s Flash paměťmi (malá kapacita paměti, neřeší to ani ty s Flash disky) a discmany (nemožnost přenášení dat a vůbec připojení k počítači). Výběr se scvrkl na kategorii harddiskových MP3 přehrávačů. I tady však došlo k prořídnutí konkurence poté, co jsem chtěl podobné zařízení připojit k počítači s nainstalovaným Linuxem.
Některé MP3 přehrávače pro spojení s počítačem používají speciální software dodávaný výrobcem, který jej samozřejmě nabízí jen ve verzi pro Windows. Linuxoví fandové tak mohou narazit na problém, jak svou oblíbenou hudbu do zařízení dostat. Lépe je proto orientovat se na zařízení pracující jako USB mass storage, pro něž je v Linuxu podpora a přehrávač tak připojíte jako další disk do systému. Funguje to na stejném principu jako oblíbené USB klíčenky, jen s mnohem větší kapacitou.
Po procházení webů výrobců všemožných přehrávačů jsem měl nakonec jasno. Zaujala mne řada přehrávačů u nás stále ještě méně známého korejského výrobce Xclef, konkrétně model označený jako HD-500. V recenzi popíšu své zkušenosti s každodenním používáním tohoto přístroje, momentálně více než 4měsíčním.
Přístroj je vybaven standardním notebookovým pevným diskem o rozměru 2,5". Tento fakt je naprosto nepřekonatelný v tom, že pokud "vytečete" z kapacity pevného disku dodaného výrobcem, můžete jej nahradit novým (výrobce to umožňuje a uvádí jako vlastnost). Podporovány jsou pevné disky až do kapacity 137 GB. Drobnou vadou na kráse je to, že disk nemůžete jednoduše vyměnit, ale musíte do servisu (pokud nechcete přijít o záruku).
Mluvíme-li o bateriích, je zde ještě jedna drobná výtka. Jsou vestavěny a tudíž se opět musí měnit v servisu. Je potěšující, že musím potvrdit dobu přehrávání, která je uvedena v manuálu. Mohlo by se zdát, že údaj je marketingově nadhodnocen, ale skutečně se pohybuje kolem 20 hodin na jedno nabití. Záleží samozřejmě na tom, jak se zařízením pracujeme.
Zvláštní je i nabíjení. Přístroj se sám neuvede do nabíjecího stavu. Musíte jej připojit k nabíječce a stisknout tlačítko PLAY, jinak se nabíjet nezačne. Proces není automatický a nefunguje tak, jak jsme zvyklí například u mobilních telefonů.
Jak na mne zařízení zapůsobilo, když jsem jej poprvé uviděl? Bylo zabaleno v kartónové krabici, která je nenápadná a obsahem jsou, kromě vlastního přístroje, sluchátka (pecky), dálkové ovládání, návod k použití, CD s ovladači, USB propojovací kabel, kabel Line-in s dvěma 3,5 mm jack konektory, koženkové pouzdro s klipsnou a samozřejmě externí nabíječka.
Postupně rozeberu pro mne důležité vlastnosti, které Xclef HD-500 má. První věcí je celkový vzhled. Zařízení má dnes již postarší design. Nenajdete na něm žádný nápad, vše mi přijde striktně funkční. Celému přístroji dominuje celkem velký displej, pod ním do kruhu uspořádané ovladače pro přehrávání a čtyři menší kruhová tlačítka pro hlasitost a menu. Podsvícení displeje je provedeno v modré barvě a je trošku slabší (a neregulovatelné) takže i při úplné tmě vám "nevypálí" oči.
Z horní strany můžete vidět line-in vstup, mikrofon a podivný "polyfunkční" konektor, ke kterému si připojuje dodávané dálkové ovládání. Po podrobnějším zkoumání zjistíte, že uprostřed tohoto konektoru je i standardní konektor pro připojení sluchátek, což můžete vydedukovat z ukončení dálkového ovládání. Celý přístroj působí poněkud masivnějším dojmem (váží 250 g včetně zabudovaných baterií), do kapsičky u košile to prostě není.
Přístroj je v reálu velký jako cca polovina krabičky na CD a tloušťka je asi jako 2 CD krabičky. Uvedu i skutečné rozměry výrobcem naměřené jako 129 x 81 x 22 mm. Pouzdro, které k němu dostanete, jej dobře obalí a na něm umístěná klipsna jej umožní připnout třeba na opasek.
Rád bych se také zmínil o ovladači, který najdete na pravé straně těla přístroje. Nedokážu jej přesně popsat, je to spíše jakýsi přepínač či joystick (má tři polohy - nahoru, dolů + zmáčknutí) a lze s ním pohodlně ovládat posun kurzoru v menu. Dá se mu přijít na chuť velmi rychle. Pod tímto ovladačem se nachází ještě tlačítko HOLD, které zablokuje veškerá tlačítka přístroje, aby se vám omylem neaktivovala některá funkce, pokud jej máte v kapse.
Na levé straně najdete mini USB konektor a konektor pro připojení nabíječky. Přístroj zvládá standard USB 2.0 a je samozřejmě zpětně kompatibilní i s verzí 1.1/1.0. Měl jsem tu čest chvíli pracovat s počítačem bez USB 2.0, přenos jakýchkoliv dat je hodně pomalý, ale dá se to přetrpět. Můj model je vybaven pevným diskem s kapacitou 40 GB, dodává se však i 20 a 80 GB.
Asi byste předpokládali, že přístroj bude umět přehrávat formát MP3. To samozřejmě umí a trápil jsem jej různou kvalitou (od 96 do 320 kB včetně VBR). Podporován je i formát WMA, ten jsem také testoval, ale nepoužívám jej. Velmi příjemná je i novinka v podobě podpory otevřeného formátu OGG Vorbis. Na krabici a v manuálu o něm však není zmínka. Podpora je totiž zabudována až v novějších verzích firmware, který lze stáhnout na stránkách výrobce. Doporučuji navštívit stránky českého distributora (viz odkazy na konci článku), kde najdete podrobný popis, jak postupovat pro upgrade firmware. Funguje bezproblémově jak v Linuxu, tak ve Windows.
Další ne zase až tak obvyklou funkčnost nabízí tento přehrávač v podobě možnosti poslouchání rádia na VKV frekvencích (známé též jako FM). To funguje dobře, i když dle místních podmínek. Stanice s horším signálem někdy nenaladíte vůbec. Pokud připojíte sluchátka, fungují zároveň jako anténa. K dispozici máte dvacet pozic pro uchování frekvence svých oblíbených stanic.
Nedá mi to nezmínit se o dálkovém ovládání. Najdete na něm všechna potřebná tlačítka, ale chybí jedna drobnost, a to displej. Pokud máte přístroj v kapse a chcete se přepnout na další složku se soubory, musíte to dělat "po paměti" nebo vytáhnout přístroj z kapsy, což může být trochu nešikovné.
Neobvyklou funkcí je i možnost nahrávání zvukového signálu do MP3. Můžete si tak nahrát nejen vysílání rádia, jde to i přes linkový vstup a navíc i přes vestavěný mikrofon. Rázem tak máte k dispozici slušný záznamník a nahrávač v jednom. Záznam funguje jen do MP3 formátu, můžete nastavit datový tok od 32 do 320 kB.
Třešničkou na dortu je i možnost čtení textových souborů. Trošku je to zkaleno tím, že prohlížeč textů nabodeníčka páně Husa nezvládá, ale pokud se chcete vydat na cesty s elektronickou knihou, můžete si svůj text od diakritiky očistit a pak je čtení příjemné.
Ještě nakoukneme do menu, které přístroj nabízí. Je přehledně členěno a najdete v něm přístup ke všem funkcím a k nastavením. Pro svou úplnou spokojenost bych ještě obrazovku doplnil dotykovou částí a bylo by to úplně bez chyby. Takto je to ovládání trošku těžkopádnější, ale vždy se dostanete tam, kam potřebujete a vše nastavíte.
Po spuštění, které trvá asi 20 sekund a je závislé na počtu souborů na vestavěném disku, se před vámi objeví prohlížeč souborů, ze kterého lze spouštět přehrávání. Při hraní se na obrazovce objevují informace z ID3 tagů. Novinkou v poslední verzi firmware jsou i tagy z OGG a WMA souborů. V menu si můžete také nastavit způsob zobrazování času trvání skladby (odehraný čas ze skladby či zbývající čas do konce skladby) a také způsob, jak se bude přístroj chovat po přehrání poslední skladby ve složce. Můžete také používat playlisty, bohužel definovatelné jen mimo přehrávač.
V čem tkví tajemství dlouhé výdrže na baterie? Může za to velmi promyšlený způsob práce při načítání souborů. Přístroj je vybaven vnitřní pamětí o velikosti 12 MB. Pokud chcete přehrát nějakou skladbu, je před začátkem z disku nahrána do této paměti a disk odpojen. Disk se zapíná jen na nezbytně nutnou dobu. Je tak v podstatě nemožné přehrávač přinutit jej k tomu, aby skladba přeskakovala, protože drtivá většina hudebních souborů není větší než zmiňovaných 12 MB.
Jako MP3 přehrávač se toto zařízení chová dobře a nabízí bohaté funkce. Vestavěný prohlížeč se také dobře ovládá a všechny potřebné informace jsou přehledně zobrazeny na displeji. Při přehrávání všemožných skladeb jsem nenarazil na sebemenší problém. Jak se ovšem chová v další funkci jako přenosný pevný disk?
Disk uvnitř přístroje je formátován souborovým systémem FAT32. V systémech řady Windows s ním proto nejsou žádné problémy, tedy pokud nepoužíváte Windows 98 a nenahrajete si ovladače nebo Windows 95, které FAT32 nepodporují. Já jsem však Xclef HD-500 připojoval k Linuxu, konkrétně k Mandrakelinuxu 10.1 a fungoval skvěle. Nebyl žádný problém cokoliv na něj uložit či přečíst a přenos dat byl stejně rychlý jako pod Windows. Vše jsem kopíroval buď v KDE přítomném Konqueroru nebo s pomocí Krusaderu.
Také aktualizace firmwaru nejsou pod Linuxem problém, protože není zapotřebí žádný zvláštní software. Pro aktualizaci totiž stačí soubor s novým firmwarem nahrát do určité složky na disku přístroje a uvést jej do stavu, kdy si soubor z této složky stáhne a provede upgrade. Pokud připojíte USB kabel, přepne se přehrávač do módu přenosu dat a pokud kabel nevytáhnete, nemůžete s ním přehrávat vůbec nic.
Když přenášíte data, zmiňovaná doba přehrávání se citelně zkrátí. Pokud přístroj zjistí připojení USB kabelu, zapne disk a drží jej neustále v chodu. Snadno se vám stane, že při připojení přístroje k počítači prostě zapomenete, že jej máte připojený a on se jednoduše vybije. Určitě by pomohlo, pokud by se dokázal sám nabíjet z USB portu nebo se vypínal při nečinnosti.
K dispozici jsou nástroje a postupy, jak si přehrávač upravit k obrazu svému pomocí záměny startovacího loga, objevila se i utilita umožňující modifikaci firmware a grafiky v něm obsažené. Zatím však funguje jen pod Windows. Také připomenu, že to může být problém při uplatnění záruky, které tímto zásahem pozbudete.
Spoustu vylepšení nabízí novější model stejného výrobce označovaný jako HD-800. Nejenže nabízí použití 1,5" disků, je tedy menší a lehčí, má dálkové ovládání s displejem, na druhou stranu však výrobce nezmiňuje možnost záměny pevného disku za libovolný jiný, což by mohlo případné zájemce odradit.
Každopádně jedna z velmi příjemných vlastností je to, že tento přístroj patří k těm nejlevnější ve své třídě, i když vybavením (v porovnání s konkurencí) tomu vůbec neodpovídá. Oproti základním modelům renomovanějších značek nabízí například dvojnásobnou kapacitu. Já jsem s ním velmi spokojen ať už jako s MP3 přehrávačem, přenosným diskem nebo třeba s rádiem.
