První verze Linux Mint vyšla před více než třemi lety a byla postavená na povedeném Ubuntu 6.06. Od té doby získává více a více uživatelů. V žebříčku distribucí na Distrowatch už se dokonce prosmýkla před takové distribuce jako openSUSE, Mandriva Linux a Debian na třetí pozici. Naposledy jsem měl Linux Mint nainstalovaný kvůli recenzi Linux Mint - s Ubuntu za zády před dvěma lety, a proto jsem byl zvědavý, co oproti Ubuntu, které používám na notebooku už skoro čtyři roky, nabízí navíc.
Edice
Než se rozhodnete Linux Mint nainstalovat, musíte se rozhodnout, kterou verzi zvolit. Standardně jsou k dostání dvě hlavní: Main a Universal. Jaký je mezi nimi rozdíl? Main se vejde na jedno CD a obsahuje patentově rizikový a proprietární software. Edice Universal je od toho softwaru oproštěna, aby mohla být distribuována i v zemích jako USA nebo Japonsko, ale celkově obsahuje více softwaru a instalační médium zabírá 1 GB. Tvůrci Linux Mintu dlouhou dobu odmítali vytvářet 64bitovou verzi s tím, že je to zbytečné. Vývoj však nelze zastavit, a tak už nabízejí ke stažení i 64bitovou verzi edice Main.
Jak se komunita kolem Linux Mint rozrůstala, začaly vznikat i komunitní verze distribuce s různými prostředími. Na rozdíl od Ubuntu však tyto verze vycházejí s nepravidelným zpožděním a v době psaní této recenze ještě k nejnovější verzi Linux Mint 8 Helena k dispozici nebyly. Podle ohlasů uživatelů je však především verze s prostředím Xfce velmi povedená a nic vám nebrání v tom si toto prostředí nainstalovat ze zdrojů softwaru.
Instalace
Instalace se prakticky v ničem neliší od Ubuntu. Je velmi jednoduchá a přímočará. V poslední verzi Ubuntu přidalo zobrazování informací o systému během instalace. Zatímco plno derivátů se ani nesnažilo je nějak změnit, vývojáři Linux Mintu se jim věnovali a během instalování systému si tak můžete přečíst informace opravdu o Linux Mintu a ne o Ubuntu. Až na jeden řetězec jsou také všechny přeložené.
První spuštění a prostředí
Ačkoliv v některých recenzích si autoři pochvalují, že start Linux Mintu je výrazně rychlejší než v případě Ubuntu, a to zvláště na netboocích, já jsem nic takového nepozoroval a subjektivně mi přijde bootování zhruba stejně rychlé.
Příjemným vylepšením je uvítací okno, které uživateli nabídne odkazy na seznam nových vlastností, poznámky k vydání nebo uživatelskou příručku v PDF. Ta je bohužel pouze v angličtině. Nabídnuta je vám také možnost zapojit se do vývoje nebo vývoj zasponzorovat. Jedním kliknutím se můžete z okna dostat také na fórum nebo chat distribuce.
Uvítací obrazovka v Linux Mintu
Linux Mint se od Ubuntu vždy výrazně odlišoval vzhledově. Jelikož zakladatel této distribuce pochází z Irska, není se čemu divit, že převažující barvou je zelená. Když jsem recenzoval Linux Mint naposledy, vzhled se mi líbil a považoval jsem jej za modernější než Human v Ubuntu. Nyní si už ale tak jistý nejsem. Nové téma je hodně podobné New Wave z Ubuntu. Na výběr je však sedm dalších vlastních témat, z nichž některá mi přijdou poněkud divoká. Už však neplatí to, co jsem psal v recenzi před lety (Linux Mint - s Ubuntu za zády), kdy bylo možné změnit vzhled Linux Mintu na Ubuntu během několika kliknutí. Témata z Ubuntu v něm již nenajdete.
Pokud se vám nový vzhled nelíbí, můžete se vrátit ke starému
Prostředí Linux Mintu se od Ubuntu výrazně odlišuje také tím, že nemá dva panely, ale pouze jeden. Na tom se nic nezměnilo. Osobně z toho nejsem příliš nadšený. Koncept dvou panelů považuji za dobrý. Na ikony na ploše nebo nejrůznější widgety nehraji. Všechny věci, které chci mít na očích, musím mít na panelech, kde jsou pořád viditelné. A na jeden panel se to prostě všechno nevejde. V Linux Mintu na to doplatil přepínač pracovních ploch a ikona koše. A po pravdě si člověk nemůže kvůli místu přidat nic navíc. Na druhou stranu druhý panel lze jednoduše přidat a pro uživatele, přecházející z Windows, je prostředí s jedním panelem asi schůdnější.
Další věcí, kterou se prostředí Linux Mintu výrazně odlišuje od Ubuntu, je vlastní nabídka na panelu. Zatímco v Ubuntu můžete nalézt zavedenou trojici Aplikace, Místa a Systém, Linux Mint má vše integrované do jedné položky Menu. Toto řešení, které mají na svědomí samotní vývojáři distribuce, je docela povedené, za poslední dva roky se na něm prakticky nic nezměnilo, jen je konečně lokalizováno i do češtiny. To je ostatně jedno z největších zlepšení, které Linux Mint prodělal. Zatímco při poslední recenzi byly prakticky všechny specifické aplikace v angličtině, nyní je lokalizace na velmi slušné úrovni.
MintMenu – vlastní řešení přístupu k programům a souborům
Mátové aplikace
Na rozdíl od mnoha jiných derivátů Ubuntu, které bez nadsázky představují pouze Ubuntu s jiným pozadím a grafickým tématem, Linux Mint se snaží nabídnout přidanou hodnotu. Jednou z nich je i sada aplikací, které mají uživateli ulehčit život.
Linux Mint má vlastní správu softwaru. MintInstall, který v systému vykonává úlohu správce softwaru, je velmi podobný Synapticu (který je obsažen také), má však několik vlastností navíc. Jsou to hodnocení uživatelů, recenze a počet zobrazení ve webové galerii aplikací. To může začínajícím uživatelům pomoci s výběrem. Líbí se mi MintUpdate, který je podle mého názoru udělaný lépe než Správce aktualizací v Ubuntu. Všechny balíčky jsou přehledně rozděleny do pěti skupin podle toho, jakou záruku za ně distributor dává. Každá skupina má svoji barvu, takže uživatel může v seznamu aktualizací okamžitě vidět, do které skupiny patří. Lze také nastavit, kterou skupinu aktualizovat a kterou ne. Stejně tak si můžete nastavit výjimky z aktualizace na konkrétní balíčky, které potom aktualizovány nebudou.
MintInstall – Správa softwaru
MintUpdate – Přehledný správce aktualizací
Další specifické aplikace jsou jednoúčelové utilitky, které uživateli ulehčují život především při nastavování systému a prostředí. Naleznete je v Ovládacím centru, což je okno, ve kterém jsou sdruženy všechny konfigurační nástroje. Považuji toto řešení za lepší než nástroje umístit do podnabídek, jako to má Ubuntu. Už kvůli tomu, že jsou na to uživatelé zvyklí z jiných systémů (Windows, Mac OS X).
Jednou utilitkou Mintu je MintDesktop, pomocí kterého můžete nastavit, jaké ikony se mají zobrazit na ploše, a povolit 3D akceleraci desktopu skrze Metacity místo standardního Compizu. Pomocí MintBackup zase můžete jednoduše provádět zálohování vybraných adresářů. Novou aplikací je MintNanny, která představuje velmi jednoduchý nástroj tzv. rodičovské kontroly. Lze v něm blokovat vybrané internetové stránky. MintUpload už není tou pohodlnou aplikací, co býval. Dříve stačilo kliknout pravým tlačítkem na soubor a okamžitě ho uploadovat na server vybraný distribucí. Nyní je potřeba FTP nastavit, což bude pro většinu uživatelů, kterým je tato služba určena, kámen úrazu.
S MintUpload můžete jednoduše nahrávat soubory na jakékoliv FTP
Software
Linux Mint obsahuje dokonce více softwaru než Ubuntu. Kromě všech standardních repozitářů Ubuntu totiž přidává ještě několik vlastních, v kterých nabízí například proprietární aplikace, jako je Opera, Google Earth, Adobe Reader, Gizmo 5, Google Picasa atd.
Jelikož je drtivá většina balíčků totožná s Ubuntu, neliší se ani verze programů. Linux Mint nabízí v základní instalaci tento software: Kernel 2.6.31, OpenOffice.org 3.1.1, Firefox 3.5.3, GNOME 2.28, Rhyhtmbox 0.12.5. Ve výběru výchozích aplikací se však od Ubuntu v určitých programech odlišuje. Nenaleznete zde tolik diskutované Empathy (Rozhovor: Sjoerd Simons, Empathy), ale Linux Mint i nadále sází na Pidgin. Místo poštovního klienta Evolution je předinstalovaný Thunderbird. Diskutabilním rozhodnutím je zdvojení pozice video přehrávače. Kromě Totemu je nainstalovaný i gnome-mplayer. Abych pravdu řekl, moc to nechápu. V limitované kapacitě CD si mohli ušetřit místo na něco jiného. Poprvé jsem se setkal s programem Giver, který je také součástí základní instalace. Jedná se velmi jednoduché sdílení souborů v síti. Program automaticky hledá ostatní počítače v síti a sdílení je potom otázkou přetažení souboru nebo složky.
Jednou z neproklamovanějších výhod Linux Mintu je multimediální podpora. Již v základní instalaci by měla nabízet maximum toho, co dnes Linux na poli multimédií dokáže. Zkoušel jsem přehrát hudbu ve formátu MP3 a WMA a několik formátů videa a Linux Mint si vždy poradil. Stejně tak neměl problémy s Flashem. Po této stránce mu tedy nelze nic vytknout.
Závěrečné hodnocení
Tuto recenzi jsem vedl v duchu srovnání s Ubuntu a tak bych ji rád i zakončil. Zaslouží si tedy Linux Mint vaši pozornost, nebo byste měli zvolit raději Ubuntu? Jsem spíše zastáncem konsolidace na poli linuxových distribucí. Myslím, že by Linuxu obecně prospělo, kdyby většina uživatelů koncentrovala do několika distribucí, a různé deriváty a klony tento proces narušují. Pokud má však nějaký derivát Ubuntu smysl, je to právě Linux Mint.
Jedná se o distribuci, která již má dostatečně velkou komunitu na to, aby vytvářela vlastní řešení, nejen přetřela Ubuntu z hnědé na zelenou. Zkušenějšímu uživateli bude asi naprosto jedno, jestli zvolí Ubuntu nebo Linux Mint, protože věci, které Linux Mint nabízí navíc, si sám zařídí velmi rychle. Pro uživatele, začínajícího s Linuxem, však může být multimediální podpora a desktopové utilitky rozhodujícím faktorem spokojenosti se systémem.
Slabinou bývala lokalizace, v níž se Linux Mint za poslední dva roky výrazně zlepšil, téměř všechny vlastní aplikace byly přeloženy, přesto člověk narazí na anglické řetězce stále častěji než v Ubuntu. Nutno také dodat, že výhody jako multimediální podpora již v základní instalaci smazává česká edice Ubuntu, která je dodávána s českou příručkou. Situaci tedy nelze rozlousknout obecným doporučením, ale každý se musí rozhodnout dle vlastních preferencí a potřeb.
