Sun se do práce vrhnul rovnou po hlavě. Buď si můžete objednat zdarma živé CD (doba dodání je oproti stejné službě Ubuntu výrazně kratší), nebo si jej prostě stáhnout. Moje úvodní nadšení z nové hračky dostalo první vážnou trhlinu po pokusu nabootovat na dva roky starém notebooku od Aceru. Po nabídce GRUBu na záchranný systém OpenSolaris nebo systém z disku počítač dokonale vytuhl. A to jak s minulou (2008.05) tak současnou (2008.11) verzí. Úspěchu jsem se dočkal až s novým notebookem od Asusu. Oba jsou osazené Intelem, tak nevím, v čem je problém. Během bootu si uživatel může zvolit ještě jazyk a rozložení klávesnice. Čeština sice je mezi podporovanými jazyky, ale na CD není a je nutné ji později doinstalovat z internetu.
Začátek instalace a rozdělení disku
Výběr časové zóny
Po startu vás uvítá velice hezky vyvedené GNOME 2.24 ve světlemodrém hávu. Sun se od Ubuntu inspiroval i v případě instalátoru, na jehož obsluhu už by opravdu stačila pověstná slepice a zrní kolem Enteru. Po optimistickém uvítání následuje rozdělení disku. OpenSolaris používá svůj vlastní souborový systém ZFS, který byl původně vyvinut pro servery a jeho zajímavou vlastností je schopnost vytvářet snapshoty (diskové obrazy) za běhu systému, ty pak můžete připojit jako normální disk. Zajímavé nejen pro zálohování, ale i pro různé experimenty. Instalátor netoužil po odkládacím oddílu. Celá instalace byla velice rychlá, pohodlná a příjemná.
Na CD jsou kompletně zastoupeny hlavní světové jazyky
Nastavení uživatele
Systém si sice naprosto sám a správně poradil s wifi kartou od Intelu, ale signál byl poměrně slabý a často padal. Myslím si, že na vině byl spíše systém, protože na stejný počítač jsem posléze nainstaloval openSUSE 11.1, se kterým byl na stejném místě signál výrazně lepší. Vzhledem k tomu, že oba systémy používají stejný ovladač, mi to přijde zvláštní.
Instalací nás provází jednoduchá a elegantní slideshow s hlavními výhodami OpenSolarisu
Elegantní plocha a bezproblémová detekce bezdrátových sítí
Nemá cenu se příliš šířit o funkčnosti GNOME. Nikoho, kdo jej někdy ovládal, jeho nasazení v OpenSolarisu v dobrém ani ve zlém nepřekvapí. Kdybyste z pozadí odstranili nápis OpenSolaris, většina běžných uživatelů by nejspíš vůbec nepoznala, že pod kapotou neběží Linux, ale Solaris. Je jen škoda, že OpenSolaris neobsahuje nad rámec základní výbavy GNOME téměř nic grafického na správu systému a hardwaru. A vzhledem k tomu, že Solaris také využívá mnoho programů GNU, uživatelských rozdílů oproti Linuxu není přespříliš. Trochu odlišná je situace v adresářové struktuře, kde jich v kořenu najdete výrazně více. Domovský adresář také nesídlí v /home, ale v /export/home. Např. po zadání příkazu ping linuxexpres.cz se vám místo očekávaného výpisu dostane stručné odpovědi, že linuxexpres.cz is alive. Ale to jsou spíše drobnosti. Drobnosti už ale nejsou podpora hardwaru a softwaru.
Nainstalovaný OpenSolaris a správce souborů s pohledem do kořenové složky
Správce balíčků (packagemanager) lze spustit i jako běžný uživatel a bez oprávnění roota lze programy i přidávat a odebírat. Naproti tomu v příkazové řádce je systém mnohem paranoidnější a příkaz sudo packagemanager se nesetkal s úspěchem. Zajímavé. Správce balíčků nezapře inspiraci Synapticem, ale oproti svému slavnějšímu vzoru má mnohem horší funkcionalitu. Nicméně se zdá, že se to s každou verzí zlepšuje. Je také velice pomalý. Alternativou je příkazová řádka a příkaz pkg.
Nainstalování základního balíku české jazykové podpory
Přidání repozitáře je velice jednoduché. Nepříliš ideální ale je, že správce balíčků zobrazuje najednou jen obsah jednoho repozitáře. Hlavní (a patrně jediný plně podporovaný) repozitář obsahuje cca 1500 balíčků. Je to hodně, nebo málo? Po instalaci z live CD je z tohoto počtu nainstalováno 544. A to na CD chybí např. OpenOffice.org. Po přidání dalších dvou repozitářů sice počet vzrostl na víc než dvojnásobek, ale pořád je to proti běžné linuxové distribuci žalostně málo. V nabídce je spousta programů pro servery a vývojáře, méně multimediálních. Jsou přítomny základní kodeky z dílny GStreamer (Rozhovor: Bastien Nocera, hlavní vývojář Totemu), což by pro přehrávání běžných formátů mělo stačit. Vůbec není k dispozici KDE, Qt ani nic odvozeného. Grafické aplikace běží jedině nad GNOME/GTK. Mohli bychom tedy systém nazývat třeba GNU/Solaris, to by jistě bylo přesnější. Samozřejmostí jsou pouze open-source aplikace. To přináší těžkosti např. s flash playerem.
Přidání nového repozitáře
Instalace vybraných balíčků
První spuštění systému s nainstalovanou českou jazykovou podporou přineslo překvapení v podobě snahy o přejmenování adresářů. Po kliknutí na Aktualizovat názvy jsem získal dvě sady adresářů (pojmenované česky a anglicky), přičemž nebylo nějakou dobu jasné, kam ukazují proměnné (Vidím na ploše obsah adresáře Plocha anebo Desktop?). Linuxové distribuce toto obvykle řeší souborem .directory, který obsahuje přeložené názvy pro různé jazyky. Cesta OpenSolarisu každopádně není dotažená do konce.
Domnívám se, že tohle je aktivita GNOME, které ovšem adresáře v původním jazyku běžně nenechává. Chyba je tedy zřejmě v implementaci GNOME. Pozn. šéfred.
Přejmenování názvů adresářů do češtiny
Druhou klíčovou vlastností po množství dostupného softwaru je podpora hardwaru. OpenSolaris má vlastního správce hardwaru. Z detekovaných zařízení nastal problém jedině u ethernetové karty(!), zatímco wifi byla v pořádku. Systém se neznal jedině k multimediálním klávesovým zkratkám. Tlačítko Install All Drivers k řešení nevedlo, neboť chybějící ovladač zjevně vůbec není k dispozici. Např. čtečka otisků prstů byla sice správně detekována, nicméně s nějakým hezkým a jednoduchým nastavovátkem už to bylo horší.
Správce hardwaru
Ani zde OpenSolaris neobstál na jedničku, ale po pravdě, obával jsem se horšího výsledku. V hlavním repozitáři jsou i balíčky pro majitele karet NVIDIA a ATI obsahující otevřené ovladače. Žádné binární proprietární. Důraz na otevřenost je výhoda i nevýhoda, záleží na úhlu pohledu. Na fórech se problematice uzavřeného softwaru věnuje spousta příspěvků a je tam i řada odkazů na repozitáře, ale zdaleka ne vždy jsou funkční.
Chcete se zaregistrovat a dostávat pravidelné novinky?
Z chování systému a zvláště pak z dostupnosti softwaru jsem byl mírně rozpačitý. V současné době OpenSolaris každopádně nepředstavuje na poli desktopů výraznější konkurenci Linuxu, ale plány má ambiciózní a tvrdě na sobě pracuje. Kdo ví, čím nás ještě překvapí. Zatím bych systém odkázal spíše do světa serverů a expertů, kteří chtějí mít na notebooku systém, který zaručeně hned tak někdo nemá. Uvidíme s dalším vydáním (nejspíše po 6 měsících, v květnu 2009).
