Abych se vyhnul zbytečným sporům, rád bych předeslal, že tato esej se jmenuje Proč nepoužívám Windows, nikoliv Proč nepoužívat Windows. To znamená, že následující důvody jsou ryze mé subjektivní. V žádném případě se nesnažím tvrdit, že na základě těchto důvodů byste vy neměli používat Windows nebo přejít na GNU/Linux. Tuto esej píši zejména proto, abych ji mohl předložit komukoliv, kdo ke mně přijde a zeptá se, proč nepoužívám Windows jako většina ostatních uživatelů.
Nejprve bych měl uvést, že jsem Windows aktivně (tj. na svém hlavním a jediném počítači) používal po dobu 6 let. Pak jsem se, v červnu roku 2003, rozhodl nainstalovat GNU/Linux (distribuci Mandrake, dnes Mandriva) k výukovým a experimentálním účelům. Vůbec jsem neměl v úmyslu Windows opustit a přejít na GNU/Linux, spíše jsem předpokládal, že se na GNU/Linux podívám, naučím se jeho základy a pak jej zase smažu. Jenomže GNU/Linux mne nadchl. Trávil jsem v něm stále více času, poznával jsem jej čím dál více do hloubky a porovnával s Windows. Za půl roku střídavého užívání obou systémů jsem nakonec úspěšně přešel na GNU/Linux. Proč jsem opustil Windows? Důvody následují.
Uzavřenost
Jako každý proprietární software je Windows uzavřený, zdrojové kódy jsou nepřístupné a uživatelé jsou závislí na subjektu, který systém vyvíjí a spravuje, tedy na Microsoftu. Bez podpory nelze operační systém rozumně používat - chyby a bezpečnostní zranitelnosti musí být opravovány, jinak se uživatel vystavuje riziku. To činí závislost uživatele na Microsoftu ještě silnější.
Úryvek z Windows 7 EULA: […] smíte software užívat pouze způsobem výslovně povoleným v této smlouvě. Současně musíte dodržovat veškerá technická omezení v softwaru, která umožňují jeho užívání pouze určitými způsoby. […]
Každá další verze tohoto systému je navíc stále více propojena s Microsoftem různými technickými prostředky (product activation, genuine (dis)advantage, software protection platform, apod.). Toto spolu se samotnou uzavřeností znamená, že Windows je pod kontrolou Microsoftu, nikoliv uživatele. Já pereferuji otevřené systémy, které mohu mít pod kontrolou já sám a kterým mohu důvěřovat (viz dále).
Úryvek z Windows 7 EULA: V průběhu aktivace odešle software informace o softwaru a počítači společnosti Microsoft. […] Použitím tohoto softwaru vyjadřujete svůj souhlas s přenosem těchto informací. […] Není-li software aktivován, nemáte právo k jeho užívání po uplynutí lhůty povolené pro aktivaci. […] Obcházení či jiné překonání aktivace není povoleno.
Příliš restriktivní licence
Úryvek z licence GNU GPL: Většina licencí pro software a jiná díla je navržena tak, aby omezovala svobodu jeho sdílení a úprav. GNU GPL naopak zaručuje svobodu sdílení a úprav všech verzí programu, aby byl software svobodný pro všechny jeho uživatele.
Pokud se člověk začte do nějaké svobodné licence, velmi brzy zjistí, že na používání příslušného softwaru se žádná omezení nevztahují, právě naopak. Licence povolují nejen neomezené používání, ale i svobodu kopírovat, upravovat a šířit upravené verze. Některé svobodné licence dokonce uživateli jistá práva zaručují (v případě licence GNU GPL třeba právo k získání zdrojových kódů).
Oproti tomu je Windows EULA studená sprcha. Omezení je mnoho a týkají se řady věcí, mj. počtu instalací, počtu připojených zařízení, počtu procesorů, počtu uživatelů, možností zacházení se softwarem a mnoha dalších. Uživatel se musí podrobit aktivaci a pravidelným kontrolám „validity“ softwaru, přičemž je samozřejmě vystaven možnosti, že proces z nějakého důvodu selže a jeho legální kopie bude označena za ilegální, následkem čehož dojde k „omezení funkcionality“. Přirozeně, Microsoft se zříká veškeré odpovědnosti za jakékoliv škody vzniklé na straně uživatele a nic nezaručuje. Windows EULA navíc opravňuje Microsoft k získávání a využívání nejrůznějších informací z počítače uživatele a jejich sdílení s dalšími subjekty.
Úryvek z Windows 7 EULA: Software smíte v licencovaném počítači používat nejvýše na dvou procesorech současně. […] Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, smí software používat vždy jen jeden uživatel. […] Smíte umožnit až 20 dalším zařízením získat přístup k softwaru, který je nainstalován v licencovaném počítači, […]
Žádná flexibilita
S uzavřeností souvisí i to, že Windows existuje v jedné formě, v jednom celku, který se dá jen minimálně přizpůsobovat. S variabilitou a možností výběru v oblasti GNU/Linuxu se to skutečně srovnávat nedá, v GNU/Linuxu lze upravit cokoliv, vybrat si jednu z mnoha distribucí, popřípadě si systém postavit vlastnoručně. Rozmanitost distribucí způsobuje, že GNU/Linux je schopen se přizpůsobit potřebám uživatele a jeho růstu.
Třeba já jsem začínal na přívětivé distribuci (Mandriva), která mi pomohla pomalu proniknout hlouběji, abych mohl časem přejít na Debian. Moje potřeby se časem měnily, a tak jsem přešel na Ubuntu a za čas na Arch Linux. V případě Windows si uživatel „distribuci“ vybrat nemůže a nemůže si ani svůj systém upravit k obrazu svému. Musí žít s černou skříňkou, která je vytvořena tak, aby „padla“ pouze jednomu typu uživatele. Nanejvýš si může pomocí aplikací třetích stran svou černou skříňku „přemalovat“ na jinou barvu.
DRM, treacherous computing a šmírování
Jsem nerad omezován. Nemám rád DRM (Digital Restrictions Management) v jakékoliv formě, tj. ochrany proti kopírování, multimediální nebo jiný obsah vyžadující pro přehrání černou skříňku apod. Tyto technologie omezují mou svobodu - a té si já vážím. Bohužel, Microsoft se rozhodl tyto technologie podporovat a integruje je do Windows. Už jen samotná produktová aktivace je DRM prostředkem namířeným dokonce proti samotným uživatelům Windows.
S tím tak trochu souvisí treacherous computing (počítač zrádcem). Já tím označuji situaci, kdy program jedná proti zájmům nebo vůli uživatele. Sem patří mnoho věcí, třeba narušování soukromí uživatele (šmírování), (úmyslné) skrývání informací, jednání bez vědomí uživatele nebo přímé jednání proti jeho vůli. Těchto funkcí ve Windows taktéž přibývá. O DRM jsem již hovořil a volání domů či špehování uživatele již dávno nejsou tajemstvím, ostatně, s tím vlastně každý uživatel Windows souhlasí (je to součást licenčního ujednání). Jako další příklad může posloužit aktualizace bez vědomí a svolení uživatele, navzdory vypnutým automatickým aktualizacím, či nemožnost instalovat nepodepsaný ovladač do 64bitové verze Windows. O tom, že jakákoliv aktualizace Windows může být podmíněna nutností souhlasit s upraveným licenčním ujednáním, raději pomlčím.
Úryvek z Windows 7 EULA: [Ověřovací] kontrolu může iniciovat software nebo společnost Microsoft. Software může příležitostně vyžadovat aktualizace a další stahování ověřovacích, licenčních nebo aktivačních funkcí, […] tyto funkce mohou být staženy a instalovány, aniž byste na to byli dále upozorňováni. […] V případě, že bude ověřením zjištěno, že je software nepravý, není řádně licencován nebo se nejedná o pravý produkt Windows, případně obsahuje neoprávněné změny, budou ovlivněny funkce a způsob užívání softwaru, například: […] společnost Microsoft může […] zkontrolovat a odebrat škodlivý a neoprávněný software, o němž je známo, že s takovými neoprávněnými změnami souvisí, […]
Problémy s řešením problémů
Jak lze rozumně řešit problémy s černou skříňkou, do které nevidíte? Jak v takové situaci problém lokalizovat? Mnohdy, když už se mi třeba podařilo problém úspěšně lokalizovat, mi systém Windows v rámci uživatelské přívětivosti zabránil jej odstranit. Prostě odmítl poslušnost.
Až nezdravě často se problémy s Windows řeší reinstalací nebo prostým hádáním metodou pokus-omyl. To je bohužel důsledek uzavřenosti Windows. Příčinu problému je těžké najít, natož odstranit. Oproti tomu, GNU/Linux je otevřený systém s propracovaným systémem logování událostí. To a jeho povaha (modulárnost), ačkoliv negarantuje úspěšné a rychlé nalezení úplně každé chyby, velice pomáhá při řešení problémů.
Úryvek z Windows 7 EULA: Od společnosti Microsoft a jejích dodavatelů můžete získat pouze náhradu za přímé škody až do výše částky, kterou jste za software zaplatili. Nemáte nárok na náhradu za žádné jiné škody, včetně následných škod, ušlého zisku a zvláštních, nepřímých nebo náhodných škod.
Stabilita a spolehlivost
Mému stylu práce se Windows nikdy nebyl schopen přizpůsobit. Trpěl jsem potížemi se stabilitou, které vyřešil až přechod na GNU/Linux. Příčin je několik. Jednak tu jsou z mého pohledu problémy se samotnou architekturou Windows (uzavřenost, registr, správa knihoven, decentralizovaná správa softwaru a přílišná snaha zachování zpětné kompatibility) a pak tu jsou následky působení výtvorů třetích stran, jako jsou výrobci softwaru a hardwaru.
V GNU/Linuxu je většina ovladačů svobodná a otevřená. Navíc jsou tyto ovladače spravovány, opravovány a vylepšovány přímo vývojáři Linuxu. Windows závisí převážně na uzavřených ovladačích, které často obsahují chyby, a přispívají tak k nestabilitě Windows.
Vzhledem k absenci centralizované správy softwaru se Windows při instalaci a odinstalaci softwaru zanáší. Registr bobtná, hromadí se problémy a nakonec je nutné provést reinstalaci.
Ostatně, jak říká Scott Granneman: „To mess up a Linux box, you need to work at it; to mess up your Windows box, you just need to work on it.“ Tedy, pokud bych se pokusil o volný překlad do češtiny: „Abyste rozbili Linux, musíte na tom zapracovat; k rozbití Windows vám postačí s ním pracovat.“
Bezpečnost, důvěra
Viry, spyware, malware a podobné nepříjemnosti. Na uživatele Windows tyhle potvory skáčou ze všech stran. Preference uživatelské přívětivosti nad bezpečností má svoje nevýhody. Ano, zkušený uživatel si dokáže svůj systém zabezpečit, ať je to GNU/Linux či Microsoft Windows. Zabezpečit GNU/Linux na přijatelnou úroveň je však o hodně jednodušší a není třeba instalovat řadu programů (antivirus, firewall, antispyware, atd.), které zbytečně zabírají systémové zdroje.
Uzavřenost Windows brání uživateli i v tom, aby si ověřil, zdali systém provádí skutečně to, co provádět má, a nic „navíc“. A jsme u otázky důvěryhodnosti. Jak už jsem říkal, Windows je pod kontrolou Microsoftu, nikoliv uživatele. Je to černá skříňka, kam skoro nikdo pořádně nevidí. A ti, co tam vidí, jsou vázáni mlčenlivostí. Co se týče svobodného softwaru a GNU/Linuxu, jeho zdrojové kódy jsou otevřené, takže si je mohu prohlédnout sám, nebo spoléhat na to, že v nich není nic závadného, když jsou pod neustálým dohledem veřejnosti. Věřit Windows už z principu prostě nemohu.
Pracovní prostředí
Minimálně výchozí instalace Windows nevyhovuje, co se týče pracovního prostředí, mým potřebám. Takovou samozřejmostí, jakou jsou v jiných systémech virtuální plochy, Windows nezná. Dodnes. Desktopová prostředí a správci oken v GNU/Linuxu mají virtuální plochy již přes dvacet let, zatímco Windows je nemá ani v roce 2010.
Stejně tak chybí práce se schránkou pomocí myši. V případě grafických prostředí GNU/Linuxu stačí označit text, čímž se automaticky zkopíruje do schránky, a použít prostřední tlačítko myši pro jeho vložení tam, kam potřebuji. Efektivní a velice návykové. A to raději ani nezmiňuji Compiz, modely zaměření, specialitky některých okenních manažerů (Fluxbox, PekWM) typu seskupování oken či dlaždicové správce oken typu Ratpoison, Wmii či Awesome (z nichž Awesome mi již nějakou dobu dobře slouží na desktopu, laptopu i netbooku).
S tím je spojena i možnost přizpůsobení pracovního prostředí uživateli, což ve Windows téměř nejde (maximálně prostřednictvím převážně placených doplňků třetích stran), zatímco v GNU/Linuxu jsou možnosti ohromné - je na výběr z řady prostředí s různými vlastnostmi a filozofií či logikou práce s nimi, navíc tato prostředí se dají dále konfigurovat a upravovat. Uživatel si tak může najít to, co mu nejvíce vyhovuje, přizpůsobit si to svým požadavkům a zvýšit efektivitu své práce.
Technologie
GNU/Linux má řadu technologických vlastností, které svět Windows nezná. A naopak. Nemá některé vlastnosti Windows, které jsem velice rád oželel. Nebudu se pouštět do nějakého podrobného popisu, omezím se pouze na krátký výčet několika příkladů:
-
GNU/Linux je modulární (systém se skládá z mnoha relativně nezávislých komponent)
-
centralizovaná správa softwaru, správce balíčků (většina linuxových distribucí; výjimkou je třeba Gobo Linux) - aktualizace veškerého softwaru jedním nástrojem, jedním příkazem či kliknutím
-
rolling release model vývoje (mají některé distribuce, např. mnou používaný Arch Linux) - software v distribuci je aktualizován průběžně, je drženo tempo
-
Linux (kernel) podporuje (nej)více hardwaru out-of-the-box (bez nutnosti instalace ovladačů)
-
linuxové ovladače pro hardware jsou otevřené (Otevřenost ovladačů umožňuje nejenom jejich lepší přizpůsobení kernelu a jeho vývoji, ale i opravy chyb, podstatně delší životnost a možnost upravit ovladač a vylepšit jeho funkcionalitu třeba i nad rámec toho, co výrobce implementoval do uzavřených ovladačů pro jiné systémy. Uzavřené ovladače, typické pro Windows, bohužel v řadě případů obsahují chyby, modifikovat je může jenom výrobce, a ten většinou podporuje výhradně nový (a novější) hardware, zatímco na starý kašle. Uživatelé jsou díky tomu nuceni přecházet na novější hardware, i když jim třeba ten starší vyhovuje.)
-
mocná příkazová řádka
-
GNU/Linux nemá registr
-
atd.
Co mě mrzí
Každý uživatel by si měl vybrat operační systém, který mu vyhovuje. Mně vyhovuje GNU/Linux. Je mi jasné, že některým uživatelům vyhovuje Windows a nemám s tím problém. Ostatně, je-li GNU/Linux založen na myšlence svobody, byl bych pokrytec, kdybych neuznával svobodu jiných uživatelů vybrat si svůj operační systém.
Problém vidím v tom, že výběr operačního systému je něco, co uživatelé běžně neprovádí. Oni vyfasují Windows, ať už s novým počítačem, koupí v obchodě nebo jinou cestou. Jiné možnosti většinou neznají a ani se na ně neptají, protože je ani nenapadne, že může existovat i něco jiného než Windows. Pokud se přece jen o jiné možnosti dozvědí, ne vždy jsou ochotni si o ní něco zjistit a prozkoumat, jestli by náhodou jejich potřeby nedokázala uspokojit lépe. Ale v té chvíli už je to samozřejmě jejich odpovědnost.
Školství, bohužel, tento problém příliš neřeší. Jen málo škol studenty s existencí jiných systémů seznámí. Mnohde studenty přímo či nepřímo nutí (či alespoň silně stimulují) k používání Windows. Taková vzdělávací zařízení se díky tomu kvalifikují na továrny na uživatele Windows. Bylo by dobré, kdyby školy studenty s jinými možnostmi seznámily, popřípadě je na ně alespoň upozornily.
Totéž platí pro massmédia. Když vyjde nová verze Windows, mnohé televizní stanice udělají Microsoftu reklamu zdarma v televizních novinách. Nevýhody a problémy příliš nezmiňují a alternativy už vůbec ne.
Poslední věc, která mne mrzí, je už samotné vnímání nesvobody proprietárního softwaru a Windows běžnými uživateli. On se nad ní už skoro nikdo nepozastavuje a mnozí ji považují za něco normálního, přirozeného. A zatímco příslušné restrikce berou za normální, s každou další verzí Windows jim plátek po plátku mizí jeden kousek svobody za druhým. Úplně nejhorší je pak to, že svobodu, kterou jim nabízí svobodný software, považují za něco neobvyklého, zvláštního až divného.
Závěr
Jsem spokojeným uživatelem GNU/Linuxu. I když jsem používal Windows 6 let a ke GNU/Linuxu se dostal jen náhodou a původně jeho instalaci zamýšlel pouze k výukovým a experimentálním účelům, už jsem u něj zůstal. Zjistil jsem, že mi vyhovuje.
Na závěr ještě jednou raději zopakuji, že se tímto dokumentem nesnažím nikoho přinutit přejít na GNU/Linux. Jen vysvětluji, proč mi Windows nevyhovuje a proč já osobně dávám přednost GNU/Linuxu. Ano, v článku zmiňuji nevýhody Windows a výhody GNU/Linuxu. Je to jednostranný pohled, který nemůže a nesnaží se být objektivní. Ano, je mi jasné, že GNU/Linux má i svoje nevýhody, stejně tak jako má Windows svoje výhody. To ovšem nebylo předmětem této eseje. Taktéž je mi jasné, že existují lidé, kteří upřednostňují Windows nad GNU/Linuxem. Vím o nich a nemám s nimi problém. Naopak, jsem rád, že používají to, co jim vyhovuje. Stejně tak jako já.
